Účinky slunečního světla na kůži

• Způsobuje rozšíření povrchových cév, které umožňují lepší prokrvení pokožky a vyvolává její zarudnutí (sluneční erytém).

• Ultrafialové paprsky stimulují tvorbu melaninu, buněčného pigmentu tmavé barvy, který způsobuje zhnědnutí kůže (opálení) a chrání tělo před nadbytkem slunečního záření.

Účinky slunečního světla na pohybové ústrojí

• Ultrafialové paprsky podněcují tvorbu vitaminu D, který zlepšuje vstřebávání vápníku přijímaného potravou, čímž přispívá k výstavbě kostí.

• Zlepšuje prokrvení svalů, zvyšuje jejich výkonnost, aktivuje biochemické procesy ve svalových buňkách a dodává tělu energii.

• Podporuje tvorbu svalové hmoty a zlepšuje její tonus, což je obzvlášť prospěšné u pacientů s omezenou hybností.

Účinky slunečního světla na krev a metabolismus

• Stimuluje krvetvorbu, tj. tvorbu červených a bílých krvinek a krevních destiček v kostní dřeni.

• Snižuje hladinu glukózy v krvi, což je prospěšné při léčbě diabetu.

Účinky slunečního světla na kardiorespirační systém

• Vyvolává dvojfázovou reakci: 1. Fáze sympatikotonická: Společně se zarudnutím kůže dochází k podráždění sympatického nervového systému a ke zvýšení: krevního tlaku, frekvence tepu a dýchání, buněčného metabolismu a spotřeby kyslíku

• 2. Fáze vagotonická: Kůže začíná hnědnout a dochází k následujícím jevům: snižuje se krevní tlak, zpomaluje se tep a dýchání, snižuje se rychlost látkové přeměny

Protože pro většinu případů je prospěšnější druhá fáze, je možné první fázi obejít tím, že první ozáření aplikujeme jen krátce a opatrně, tak aby zčervenání kůže bylo sotva patrné.

Účinky slunečního světla na nervovou soustavu

• Stimuluje nervová zakončení v kůži, příznivě ovlivňuje mozek a vyvolává pocit pohody, což má příznivý dopad na celý organismus (viz str. 235).

Účinky slunečního světla na endokrinní systém

• Světelné záření prochází sítnicí do mozku ve formě nervových impulsů, které - mimo jiné podněcují činnost hypofýzy (podvěsku mozkového), jež řídí tvorbu hormonů ve žlázách s vnitřní sekrecí. Například činnost vaječníků a varlat z části závisí na množství světla dopadajícího na sítnici.