Pilot soukromého letadla zkolaboval v závěru svého letu, na který vyrazil během dopoledne den poté, co absolvoval namáhavé zasedání golfového klubu blízko pouštního města v oáze. Večer před dnem letu vypil velké množství piva a těsně před odletem vypil dva šálky kávy. Protože všechny tyto činnosti mají buď dehydratující nebo diuretický účinek, domnívám se, že pilot zkolaboval díky akutní dehydrataci. Jediným potřebným léčebným prostředkem bylo vypít 8-10 sklenic čisté vody během 30-60 minut po zkolabování. Konzumenti hnědých nápojů očividně často prožívají stav chronické dehydratace a je to jistě jeden z nejběžnějších příčin únavy a slabosti. Přestože jsou konzumenti hnědých nápojů o sobě přesvědčeni, že jsou dobře hydratováni, protože neustále pijí, díky diuretickému účinku těchto nápojů však vlastně tekutinu ztrácejí a konečným důsledkem je dehydratace. Člověk vlastně vadne a také to tak vnímá!

Pití 4-6 šálků čaje denně (myslí se čaje obsahující tein - tedy černé, zelené) může vytvořit nedostatek vitamínů, zvláště vitamínu B1. Je také známo, že užívání nápojů s kofeinem zvyšuje potřebu vitamínu B12. Únava, nervozita a ztráta chuti jsou všechno projevy nedostatku vitamínu B1. Bylo prokázáno, že týden poté, co dobrovolníci pili čaj, u nich kleslo množství vitamínu B1 v krvi, a to dokonce i když ve své stravě konzumovali pouze standardní množství čaje. Viníkem může být tanin, složka čaje, který je znám tím, že vitamín nevratně váže. O taninu se také ví, že zasahuje do vstřebávání železa.

Všechny metylxantiny mohou působit strumu a mohou zvyšovat účinek známého strumigenu, propyltiouracilu. Teofylin je v tomto ohledu nejaktivnější. Protože strumu mohou způsobit všechny potraviny a nápoje, které obsahují metylxantiny, jsou tak hnědé nápoje nejškodlivější a především čaj má z hnědých nápojů teofylinu nejvyšší obsah.

Zdroj: Případová studie proti kávě a jiným „hnědým nápojům" - Agatha M. Thrash, M.D., Calvin L. Thrash, Jr., M.D., M.P.H.

 

Z pera průkopnice zdravého životního stylu Ellen Whiteové již v 19.století:

Pití čaje (ruského, čínského, indického) a kávy lidskému organismu také velmi škodí. Čaj do určité míry otravuje tělo. Škodlivé látky z čaje vnikají do krevního oběhu a postupně oslabují síly těla i ducha. Čaj povzbuzuje, vzrušuje, zrychluje výkon živého stroje a nutí jej k nepřirozené činnosti, což vzbuzuje v poživateli čaje dojem, že čaj mu prokazuje velkou službu, protože výborně posilňuje. To je však omyl. Čaj odčerpává sílu z nervů a ponechává je pak značně oslabené. Když pomine účinek čaje a přestane zvýšená činnost, kterou vyvolal, jaký bývá výsledek? Malátnost a slabost, úměrná předchozímu umělému vzestupu energie vyvolanému čajem. Když je organismus už úplně vysílený a potřebuje odpočinek, tu ho požitý čaj nutí a povzbuzuje k neobvyklé a nepřirozené činnosti, čímž oslabuje jeho výkonnost a vytrvalost. Organismus takto vyčerpá své síly mnohem dříve, než nebesa určila. Čaj je pro lidský organismus jedem. Křesťané by měli od jeho pití upustit. Vliv kávy je do určité míry stejný jako vliv čaje, ale její účinek na organismus je ještě horší. Její vliv je povzbuzující, ale v jaké míře pozvedne nad normál, právě v takové míře přivodí vyčerpanost a vysílení. Známky toho můžeme pozorovat ve tvářích těch, kteří používají kávu a čaj. Jejich pokožka bývá bledá a vypadá jako bez života. Na jejich tváři není vidět zdravá barva.

Čaj a káva nedodávají tělu výživu. Úleva, kterou poskytují, je okamžitá a dostaví se dříve, než je žaludek má čas strávit. Z toho vyplývá, že to, co ti, kteří užívají tato dráždidla považují za sílu, je jen podráždění žaludečních nervů, které se přenáší do mozku, co dále podněcuje činnost srdce a přináší chvilkové povzbuzení celému tělu. Toto vše je však klamná síla, a bylo by lépe, kdybychom ji neměli. Čaj a káva nám nedávají žádnou přirozenou sílu.

Druhotným účinkem pití čaje jsou bolesti hlavy, nespavost, chorobný tlukot srdce, poruchy trávení, nervová slabost a mnoho dalšího zla. „Protož prosím vás, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydávali těla svá v oběť živou, svatou, Bohu libou, rozumnou službu svou." Řím.12,1. Bůh požaduje živou oběť, ne mrtvou a nebo umírající. Uvědomíme-li si požadavky Boží, shledáme, že Bůh od nás požaduje střídmost ve všech věcech. Účelem našeho stvoření je oslavování Boha v našich tělech a v našich myslích, což vše náleží Jemu. Jak však můžeme tak činit, když povolujeme své chuti na úkor tělesných a mravních sil? Bůh vyžaduje, abychom obětovali naše tělo jako oběť živou. Pak je ale naší povinností, abychom udržovali svá těla v nejlepším zdravotním stavu, máme-li vyhovět Jeho požadavkům. „Protož buď že jíte, neb pijete, aneb cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte." 1.Kor.10,31. ^{(2Testimonies 65)}